33 dní bez jídla. Proč? Co se to děje? Nemám hlad!

 
úterý, 1. dubna 2014, 13:54

Jak dlouho dokážete fungovat bez jídla? Několik hodin? Den? Stanislav Petříček to vydržel neuvěřitelných 33 dní. Druhý díl jeho zajímavého příběhu nyní přináší Liberecká Drbna. Pokračování vám přineseme ještě tento týden. Na další díl se můžete těšit ve čtvrtek.

Zhubl jsem TŘINÁCT KILO ZA 40 DNÍ. Přestal jsem jíst maso, zjemňoval jsem stravu, začal jsem jíst méně a menší porce. A na konci těchto čtyřiceti dní jsem se najedl, na dlouhou dobu, naposledy.

Jedny z mých dobrých vlastností jsou  důslednost a vytrvalost. Mám silnou vůli, a tak jsem cvičil čchi kung nejdříve 1x denně, pak 2x denně a následně 3x denně. Ve stejný čas jsem začal chodit k paní Drahomíře Příkaské na lymfatické masáže, abych své tělo povzbudil a uvolnil své tuky. Někdy v listopadu se mne pan Jisl zeptal,  jak jsem na tom s čchi kungem: „Jak se vám to líbí? Splňuje to vaše očekávání?“ „Děkuji za optání, cítím, jak mi roste fyzická vnitřní síla a jak se mi čistí tělo,“ odpověděl jsem mu.

Jednou z mých prvních eliminačních příhod po zahájení cvičení byla resekce horní dásně, udělal se mi hnisavý váček nad  zubem jedničkou a dvojkou. Od šesti let, to znamená pomalu 36 let života, jsem měl umělý zub na kovovém nástavci. Následovala tedy jedna malá operace a kompletní výměna tří zubů. Zaregistroval jsem ještě jednu významnou věc, mám pocit, že bych asi nemusel tolik jíst. Odpověď pana Jisla mne trochu překvapila. „Číňan, který k nám jezdí Tai chi vyučovat, tvrdí, že přes den cvičí, celou noc pracuje v laboratoři, pak pár hodin spí a tento životní styl praktikuje již několik let. Říká, že pokud člověk pravidelně cvičí čchi kung, potřeba jídla a spánku se snižuje,“ vyprávěl pan Jisl.

No, aby toho nebylo málo, tak jsme se začali bavit o Jaroslavu Duškovi a o tom, že pořádal v České republice a na Slovensku přednášky s nějakým francouzským šamanem, který už nejí roky. Jistě, rozumíte, že toto již bylo zcela mimo moje chápání.

Doma jsem začal na youtube vyhledávat herce Jaroslava Duška a nějaké jeho přednášky o stravě - nestravě, něco co by rozšířilo mé informace. Za chvilku jsem našel  několik záznamů „Jaroslav Dušek a francouzský šaman Henri Monfort“. Poslechl jsem si pár různých, ale vlastně obsahově identických přednášek včetně dotazů, diskusí… a začal jsem nad tímto tématem přemýšlet. Šamani, Číňani, různí lidé na přednáškách, kteří zasvěceně diskutují o něčem, co si nedokážu ani představit  Ale co já? Já pracuji v automobilovém průmyslu! Manažer, spolumajitel firem, konzultant, poradce... To se přece nedá sloučit! Koupil jsem si knížku od Henriho Monforta nazvanou Pránická výživa a občas jsem si našel na internetu něco o půstech. Pro mne naprosto nepředstavitelné! Vedl jsem vnitřní monolog: „Dobře, půl prasete a jeden řádek brambor… ryby, hodně zeleniny… možná, ale držet půst? To nedám, na to psychicky nemám!“

Všechno, co sníte, má nějakou energii

Narazil jsem na jedno zajímavé spojení. Když přestanete jíst, je vhodné a přínosné si doplňovat energii čchi kungem! Je pravda, že když jsem cvičil 3x denně čchi kung, cítil jsem se vnitřně vykrmenější, nasycenější, ale vždy se to nějak podivně zarazilo. Pro zajímavost 1x cvičení čchi kung Pangu Shengong trvá cca 25 minut. Bylo mi divné, že jsem vnitřně takový nabitý, a najednou je to pryč! Co dělám špatně? Kde je chyba?

Párkrát jsem toto téma diskutoval s různými lidmi a většinou všichni došli ke stejnému závěru. A najednou mi to došlo. Maso! Všechno, co člověk sní, má nějakou energii (vše je o energii)! Takhle jsem o tom nikdy neuvažoval. Logickou úvahou jsem došel k myšlence (ačkoliv nejsem první, zároveň však nevím, zda je to i nějakou studií potvrzeno), že pokud chceme jíst maso, musíme nejdříve zvíře zabít. Tento akt v kombinaci s dnešním způsobem chovu zvířat se projevuje v jejich mase, které je plné utrpení, stresu, patologických změn, syntetických látek apod. Konzumací takového masa si stejnou agresi, bezmoc a smutek ukládáme do svého fyzického těla. Nikdy dříve mne tato spojitost nenapadla, je to však logický proces.

V období vánočních svátků, pomalu se to již stává tradicí, jezdím s rodinou do maďarských termálních lázní Hevíz. Je to perfektní relax, termální rybník, horká voda, klid. Poslední svátky jsem zde intenzivně přemýšlel právě o stravě a o ničem jiném jsem snad asi tentokrát nemluvil. Musel jsem na ostatní působit jako otravný kolovrátek, kterého teď nic jiného nezajímá. Určitě jsem s tím lezl všem na nervy :). Maďarsko, to je hlavně fantastická kuchyně, a já tam najednou řeším, že omezím příjem některých jídel a že „možná“ nebudu muset  jíst vůbec.

Všeobecně všichni popisují, že přechod na pránickou stravu trvá 21 dní, ale potom by člověk měl být naprosto v pohodě, plný energie, měl by mít stabilní hmotnost a spát 3, maximálně 4 hodiny denně. Henri Monfort prý spí jednu až dvě hodiny denně po deseti letech na pránické výživě! Příprava trvá většinou dva až tři roky, v přednášce se Jaroslav Dušek zmiňuje, že jí pouze jednou denně a také se připravuje na pránickou výživu.

Nejím maso a jsem plný energie

Po Vánocích jsme vyrazili s dětmi na dovolenou do Dominikánské republiky. Letěli jsme z německého Mnichova brzo ráno, tak jsme se rozhodli přespat v Regensburgu, ať to máme blíž. Na večeři jsme si zašli do klasické bavorské restaurace, dal jsem si husičku se zelím.

Do rána mi otekla pravá noha za prsty v místě kloubů tak, že jsem se málem nedostal do boty, a když jsem si přivstal, abych si zacvičil čchi kung, tak jsem byl uvnitř svého těla úplně tuhý, prázdný a bez energie. Tomuto bolestivému zánětu určitě nepomohly ani maďarské termální lázně (termální voda a záněty netvoří vhodnou kombinaci). Po příletu do Dominikánské republiky mi noha natekla tak, že jsem ji měl jak konev a celý týden jsem kulhal bos.

Udělal jsem jedno zásadní rozhodnutí, přece nebudu 3x denně cvičit čchi kung, abych byl zdravější, a jíst zároveň maso, když mi s největší pravděpodobností v tomto cvičení škodí. Jiný důvod jsem neshledal. Celý týden jsem jedl nějaké to zelené lupení, rýži, čerstvou šťávu z ananasu, melounu, papáji… a to vše zdravé jsem zároveň zajídal nejrůznějšími dortíčky, abych netrpěl hlady. Za týden se noha vrátila téměř do původní velikosti, vešla se do boty a my odletěli zpět domů.

Po návratu jsem se rozhodl ještě pro další změny. Nikdy jsem neměl potřebu pevné a hutné snídaně. S výjimkou soboty nebo neděle, jednou za dva týdny, kdy jsem si dopřával tři vajíčka naměkko s čerstvým rohlíčkem a máslem. Posledních pár měsíců jsem snídal miso zeleninovou polévku (dýňovou, květákovou, řepovou, kapustovou), kterou jsem vypil, a šel do práce. Dospěl jsem k závěru, že moje první jídlo bude oběd, a to ze dvou důvodů.

Když se probudím, tak jsem plný energie a elánu. Přece jenom během spánku odpočíváme a „nabíjíme se“. Souhlasíte? Tak proč mám jako první věc po probuzení do těla „tlačit“ nějaký jídlo? Vždyť je to přece zbytečné. Za druhé, když hned po ránu cvičím čchi kung, který také mé tělo zásobuje energií, opět platí, že není potřeba snídat.

A tak jsem přestal snídat polévky a naprosto bez problémů!  Tělo bylo spokojené, v poledne jsem zase cvičil čchi kung, dal jsem si oběd a mezi 17 a 18 hodinou večeři. Také jsem přestal pít mé oblíbené kafe latte, dával jsem si ho 3 až 5x denně, nejlépe s oříškovou či karamelovou příchutí. V práci to samozřejmě neuvítali pozitivně, protože kvůli mně jsme měli zásoby kapslí do kávovaru a co teď s nimi? Začal jsem pít jen klasické espreso.

11. ledna jsem si koupil digitální váhu s rozlišením na desetinné číslo, s vyčíslením procenta množství tuku, vody, svalů, BMI a BMR. Vážil jsem 89,5 kg. To znamená, že jsem od Vánoc a zahájení bezmasého jídelníčku zhubnul 6 - 7 kg.

Už nemám kolem pasu „Milana“

16. ledna jsme letěli s kolegou do Sydney, vážil jsem 87,5 kg. Cestou  jsem říkal, co si asi bude kolega o mně myslet? Nesnídám, místo jídla cvičím „nějaký“ čchi kung, jím méně - jen 2x denně, nejím maso. Zrovna já? Že nepiju alkohol, až na výjimky výjimek, to už si většina lidí zvykla, ale tohle už je asi moc! Co neudělám proto, abych byl zajímavý :) Mé „obavy“ byly zbytečné, protože kolegu můj přístup naopak pozitivně motivoval. On, na rozdíl ode mne, denně běhá 5 km, chodí plavat… sportuje a je velmi spokojený, že dělá něco pro své tělo. Jsme stejně staří a je rád, že nemá kolem pasu „Milana“! Má svou vlastní cestu a určitě je sport pro tělo lepší než „gaučing“ a pravidelné obžerství!

Bydleli jsme v centru Sydney, naprosto perfektní lokace, blízko čínské čtvrti. Město je plné japonské, čínské, thajské a vietnamské kuchyně. Tolik sushi barů na jednom místě jsem nikdy v životě neviděl! Jedl jsem 2x denně většinou polévku a potom ještě něco malého, jako mořské řasy s avokádem, tofu se zeleninou,  vegetariánské sushi, zeleninové zelené nebo červené kari… Za necelý týden jsem začal střídat variantu jíst jeden den 1x denně, druhý den 2x denně. Je pravda, že tělo bylo v pohodě, ale hlava se s tím nemohla srovnat, bylo jí to divné, ale čchi kung mě v pohodě doplňoval energií a já nepociťoval hlad.

Musím říci, že co jsem se stal vegetariánem, byl jsem energie plný pořád. Pro představu, cítil jsem se lehoučký a plný medu (viskózní). Toto přirovnání nejblíž vystihuje můj stav uvnitř těla.

Před dlouhým letem zpět domů jsem si dal pořádný oběd: miso polévku, tofu na medu, zeleninový salát. V letadle jsem většinu času prospal, protože se nám s kolegou podařilo obsadit tři sedačky pro každého, tak jsme proleželi celou cestu ze Sydney do Abu Dhabi. Být hubenější má své výhody, pohodlně jsem ležel, aniž mi překáželo mé velké břicho, které se stále vytrácelo. Vydržel jsem cca 30 hodin bez jídla vč. časového posunu, ale i tak to bylo dost. Cestou jsem pil hlavně vodu a občas ovocný čaj a černou kávu.

Doma jsem se hned zvážil, měl jsem 84,2 kg. Pro zajímavost, kolega také zhubnul, dvě kila, a měl radost!

O pět dnů později, 1. února, jsem se vyfotil, přikládám na FB - vážil jsem 83 kg. Váha se stabilizovala na stejných hodnotách. Jedl jsem už jen 1x denně a pořád později a později odpoledne. 3. února v 18.30  hodin jsem si dal k večeři tzv. „kompletní talíř“ a jen tak z legrace jsem foto večeře poslal kamarádům s komentářem, jaké to mám v životě štěstí, co mi moje milovaná žena vaří za dobroty :) (špalda, vařená červená řepa s mrkví, zelím a fazolemi adzuki, čerstvé ředkvičky a strouhaná mrkev, kvašená zelenina z mrkve, zelí a cibule). Byla to má poslední večeře na dlouhou dobu. Vůbec jsem to tehdy ještě netušil.

Příprava na přechod na pránu trvá 2 - 3 roky. Času dost.

Napsal Stanislav Petříček

Komentáře

Zatím zde nejsou vloženy žádné komentáře.
 

Napište nám

Nejčtenější

  • Tragédie v libereckém bazénu: Policie...

  • V Rochlici praskl vodovod, hektolitry vody...

  • Střelba v libereckém tunelu. Muž měl z...

  • Kriminalisté vyšetřují nález těla mrtvého...

Reklama