Děkuji za uznání, kdybych měl hlad, tak jsem asi „taky umřel“!

 
pondělí, 7. dubna 2014, 12:01

Jak dlouho dokážete fungovat bez jídla? Několik hodin? Den? Stanislav Petříček to vydržel neuvěřitelných 33 dní. Pátý a zároveň poslední díl jeho zajímavého příběhu nyní přináší Liberecká Drbna. Předešlé díly, které vyšly minulý týden, najdete v rubrice Kauzy a Témata.

Detailněji popisuji svoji osobní zkušenost, jak jsem dokázal nejíst a přitom nemít hlad.  Osobní příběh "33 dní bez jídla", může kohokoliv z vás inspirovat, ale obecně platí, že ŠTĚSTÍ PŘEJE PŘIPRAVENÝM. Pro většinu z vás to může znít jako "vtip z hladu", ale já HLAD VÁŽNĚ NEMĚL.

Nejdříve bych rád poděkoval všem za položené dotazy na mých facebookových profilech, emailu i blogu iDNES, kde se omlouvám, že nemohu odpovědět na všechny otázky v diskusi, protože mám malý počet „íček“. Jednotlivé díly a texty jsou poněkud delší, nežli jsem původně plánoval, ale nedokázal jsem je smysluplně zkrátit. Puškin prý tvrdil, že umění psát je hlavně o umění škrtat, to znamená, že i zde mám před sebou dlouhou cestu. Má to jednu výhodu, každý si zde najdeTU SVOU část, která je pro něho v daný okamžik nejvíce zajímavá.

Pro většinu z vás je fascinující moje ryzí osobní zkušenost a až překvapivě působí moje ochota sdílet plošně tyto osobní, místy až intimní informace. Poněkud překvapení jste z kontrastu, že jsem podnikatel ve službách, v průmyslu, tedy ve velmi racionální profesi.

ZDRAVÍ a očista těla od různých nemocí, například formou půstu, či samotné hubnutí, to vše z různého pohledu zajímá většinu lidské populace. S rostoucím věkem si většina z nás začne plně uvědomovat, že zdraví není samozřejmost. Hledáme novou cestu a volíme způsob, jak převzít nebo naopak komu s důvěrou svěřit zodpovědnost za své, pomalu chátrající, zdraví. Někteří z nás začnou vnímat své zdraví poněkud komplexněji a přemýšlí nad různými emocionálními a mentálními bloky, jejich příčinou a následky na fyzickém těle.

Nejvíce se ve vašich dotazech a sděleních opakoval tento text: „ Já bych to nedal (a). Na to nemám vůli a hlavně si to nedokážu představit kvůli hladu.“

Vůle je otázkou každého z nás a většina z nás jí má neuvěřitelné množství, jen to ještě neví, protože to nikdy nezkusila. Popisuji zde zkušenost „33 dní bez jídla“, tento osobní příběh může inspirovat, ale vůli si řídíme každý sám.

Obecně platí, že ŠTĚSTÍ PŘEJE PŘIPRAVENÝM. U druhé poloviny příběhu jsem odpovídal vždy stejně: ALE JÁ HLAD NEMĚL! Pravděpodobně to zní jako „vtip z hladu“, ale já hlad opravdu neměl.

Pro mne osobně byla představa, že bych neměl hlad, také neuchopitelná a nepředstavitelná. S hladem bych však nebyl schopen těchto 33 dní realizovat. Pokusím se znovu objasnit, proč jsem nehladověl a zopakuji zde celý postup. Opět zdůrazňuji, že to není žádný všeobecně fungující návod, je to můj příběh, který by mohl být v některých částech inspirativní pro někoho z vás.

Proč jsem nehladověl

Je mi přes 40 let a už se objevují zdravotní komplikace a omezení. Relativně se o sebe starám, jezdím do lázní, relaxuji a začal jsem přemýšlet o sportu. Jakmile jsem však začal s jakoukoliv pravidelnou sportovní aktivitou, většinou jsem si do týdne něco v těle pochroumal a bylo po cvičení. Vzpomněl jsem si na tai chi, resp. čchi kung. Jedná se o práci s energií s léčebnými účinky. Koupil jsem si instrukce přímo od čínského Mistra Ou, který žije v USA, a začal pravidelně cvičit, nejdříve 1x denně, pak 2 - 3x denně. Fyzicky naprosto nenáročné. Ve stejný čas jsem začal chodit na lymfatické masáže, abych své tělo povzbudil a uvolnil tuky v těle.

Začal jsem si uvědomovat pocit, že bych asi nemusel tolik jíst, a že nejsem unavený jako dřív. Po diskusi s trenérem tai chi a nastudování veřejně dostupných informací na internetu, vč. přednášek herce Jaroslava Duška a francouzského šamana Henri Monforta, jsem se utvrdil v názoru, že není nutno tolik jíst a není nutno tolik spát. Uvědomil jsem si, že pokud se má v mém životě něco opravdu zásadního změnit, musím začít uvažovat jinak. Základem života je energie. Přestal jsem jíst maso, protože energii, kterou jsem získal cvičením čchi kungu (doporučuji podpořit meditacemi, reiki…), jsem ztratil vždy, když jsem snědl hodně masa.

Maso jsem vyměnil za zeleninu, ovocné šťávy a sladké dorty, protože bych měl jinak hlad. Toto období trvalo cca 2 týdny. Poté jsem přestal snídat. Když se probudím, tak jsem plný energie a elánu. Přece jenom během spánku odpočívám, tak proč mám jako první věc po probuzení jíst? Hned po ránu jsem cvičil čchi kung, který také mé tělo zásobuje energií, další energie získaná ze snídaně je tedy již nepotřebná.

V poledne jsem zase cvičil čchi kung, dal jsem si oběd a mezi 17. - 18. hodinou večeři. Začal jsem omezovat veškeré zbytečné pochutiny, například kafe latte. Jedl jsem 2x denně, většinou polévku, a potom ještě něco malého, jako mořské řasy s avokádem, tofu se zeleninou, vegetariánské sushi, zeleninové zelené nebo červené kari. Střídal jsem variantu jíst jeden den 1x denně, druhý den 2x denně.

Tělo fungovalo v pohodě, ale hlava (myšlenky – mentálno), se s tím nemohla srovnat, byť jsem nepociťoval žádný hlad. Pro představu, cítil jsem se lehoučký a plný „viskózní energie“ (med v těle). Toto přirovnání nejblíž vystihuje můj stav uvnitř těla. Jedl jsem už jen 1x denně a stále víc později odpoledne. Až jsem jednoho dne nevečeřel vůbec, aniž bych tušil, natož si dával za cíl, že nebudu jíst víc než měsíc.

Jinými slovy jsem jen systematicky vyměnil zdroj energie, a vydržel 33 dní nejíst. Bez hladovění! Trápilo mě fyzické tělo a různé eliminační příhody, které jsem popsal v předchozích částech, ale NE HLAD.

Může se vám to zdát, jako pohádkový příběh, ale hovořím ze své vlastní zkušenosti.

Napsal Stanislav Petříček

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • Vlakem z Liberce na Mácháč. I letos v létě...

  • Novináři čekají na Kajínka, zatím není...

  • Silně opilý řidič si po nehodě sedl na...

  • Opel Zafira vjel do cesty autobusu. Ten...

Reklama