Sieg řízek!

pondělí, 6. ledna 2014, 17:31

Musím si to už konečně přiznat – zaostávám za dobou, a to tak, že mocně. Do vražedného běsu mě uvádějí dotykové displeje mobilů a funkce, které svým nadšeným uživatelům poskytují, zatímco já nedám dopustit na předopičí klávesy s číslem a třemi písmeny. Neumím instalovat nejnovější programy, unikají mi finesy velmi módních „ostrých loktů“ a můj šatník zamrzl v devadesátých.

A stejně tak jsem zřejmě zatuhl v šerém dávnověku se svým názorem, že jídlo je od toho, aby se jedlo. Zdá se totiž, že krmě naše vezdejší již dávno nepatří na stůl, nýbrž na přehlídkové molo.

Není tomu tak dávno – snad čtyři, pět let – co lidé v našich domácích luzích a hájích prostě chodili do restaurací jíst. Kdo měl vyděláno, zašel do luxusního podniku, pojedl výběrový biftek, zapil to archivní whiskou a spokojeně odešel. Kdo vyděláno neměl, zamířil do obyčejného bufáče, nacpal si teřich levným, tučným prefabrikátem, spláchl to pivem a měl hotovo. Komu to nechutnalo, šel příště jinam, komu to chutnalo, dal číšníkovi dýško a nechal pozdravovat kuchaře.

Jenže to se už dnes nenosí.

Podle nové politiky „der saubere Tisch“ patří do žumpy pekelné všechny salámy, co nemají aspoň 95 % masa, všechno pečivo, co nekřupe v ústech, jako kdyby ho pekař právě vyndal z pece, všechny brambůrky smažené na podřadných olejích, všechno všecičko, co za krásných devatenáct devadesát nenaplňuje naše představy - a především všichni restauratéři, kteří do naší skleničky minerálky opomněli dát kolečko limetky a na naše kobzole čerstvě namletý pepř. Špatně uvařený a naservírovaný pokrm je pak nutno ještě nafotit mobilem, podělit se o něj s celým světem na síti a vše doplnit elaborátem na téma „tak tohle se nedá žrát, protože v bedně a na netu to říkal tendlecten vodborník jako“.

Nevím, může-li za vzkvétající jídelní fašismus prosakování podobných vylomenin ze zahraničí prostřednictvím internetu, nejmenovaná superpopulární show stavějící především na sprostě nadávajícím führerovi všech labužníků světa, nebo prostě to, že lkát nad chybějícím kolečkem citronu na řízku je prostě in. Jedno je ale jisté – je tady a dupe okovanými holínkami po všem, co nedosahuje kvalit kuchyně hotelu Ritz.
Nedávno jsem kdesi viděl ohnivou debatu o naprosto smrtících účincích produktů jistého tuzemského řetězce. Nepřetržitý tok spravedlivého hněvu gurmánů, odborníků na potravinářskou chemii a uvědomělých matek narušila jen jedna černá ovce, která řekla cosi v tomto smyslu: „Mnohem víc než tohle žrádlo vám zdravotně ublíží to, jak se tím neustále stresujete.“ Myslím, že měl pravdu.

Tudíž se omlouvám za své neodpustitelné barbarství, ale hodlám nadále téměř denně požírat levný salám, včerejší rohlíky, instantní polévky a oschlou mrkev. Rovněž nehodlám nadávat číšníkovi, že mi k mé sekané nedal výběr z osmi druhů koření a tří barev ubrousků na mastnou tlamu. Možná mi z toho něco praskne, ale céva v mozku při řevu „dyť je to hroznej kentus polskej! Sieg řízek!“ to rozhodně nebude.

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • Při noční tragické nehodě v Jeřmanicích...

  • Tragická nehoda v Jeřmanicích. Pravděpodobný...

  • VÝZVA POLICIE: Řidič Opelu srazil cyklistu a...

  • FOTO: Dodávka kapely Wohnout se při cestě z...

Reklama