Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Najel do něj v Liberci tank. Myslel jsem, že umírám, vzpomíná Jan Šoltys, svědek srpnových událostí 1968

 
úterý, 21. srpna 2018, 07:02

Jan Šoltys byl svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy přímo na libereckém náměstí. Najel do něj tank a smrti unikl jen o vlásek. S odstupem dokáže o tehdejší době mluvit s nadhledem, tehdy mu ale do zpěvu jistě nebylo. Nevěděl, zda se dožije dalšího dne, nebo jestli bude ještě někdy chodit. Přesto se po padesáti letech do Liberce, u příležitosti výročí osudného data, vrátil.

Kde jste trávil srpnové dny v roce 1968?
I když jsem z Popradu, v Liberci jsem tehdy ve svých dvaceti letech studoval vysokou školu a přes prázdniny jsem zde zůstal a pracoval v Harcově.

Jak jste se o vstupu armád na naše území dozvěděl?
Bydlel jsem na ubytovně v ulici Lazebnický vrch a ráno mě probudil kamarád slovy - Vstávej, jsou tu Rusáci. Já po něm hodil papuči a odsekl, ať mě nechá spát. Usnout jsem ale už nemohl, jelikož jsem slyšel hukot letadel. A okamžitě jsem vyrazil na náměstí.

Uvědomoval jste si tehdy, co se děje?
Určitě ne. Na náměstí bylo již mnoho lidí a já se tam setkal se svou přítelkyní. Šla si odnést věci do kanceláře a já na ni čekal pod podloubím. Sedl jsem si na zábradlí a pozoroval kolonu tanků.

Cítil jste strach, nebo nenávist?
To ani ne. Na náměstí jsem viděl vojáka. Byl to mladý hoch a byl celý uplakaný. Bylo mi ho v tu chvíli opravdu líto. Oni za to osobně nemohli, ani nevěděli, kde jsou. Pouze plnili rozkaz.

Všechno ve mně praskalo, tank mě táhl za sebou

Kdy došlo ke střetu s tankem?
Právě kolem nás projížděly tanky. Tehdy byly na náměstí ještě koleje a při jízdě jeden tank vybočil a jel směrem na mě. Stačil jsem akorát seskočit ze zábradlí a už jsem cítil, jak ve mně vše praská. Upadl jsem vedle tanku, ale kabát se mi zamotal do pásu a tank mě ještě několik metrů táhl. Měl jsem tehdy velké štěstí, že mi pomohl nějaký manželský pár. Chytili mě za ruku a zatáhli do podloubí. Zachránili mi život, jinak by mě další tanky přejely. Muselo se to stát přibližně v šest hodin a pět minut, jelikož v té době se mi zastavily hodinky, asi jsem s nimi praštil o zem.

Celou dobu jste byl při vědomí?
Ano, ležel jsem na zemi, za levým uchem jsem měl svou nohu, všude byla krev. Nemohl jsem se nadechnout, zatmělo se mi před očima a říkal jsem si, že umírám. Zvláštní bylo, že jsem v tu chvíli byl v klidu, byl jsem s tím smířený. Racionálně jsem tehdy přemýšlel, že mám asi propíchnutou plíci. Jenže pak se mi povedl malinký nádech, pak druhý a pak už jsem začal opět věřit, že přežiju.

Jak jste se dostal do nemocnice?
Odvezl mě kamarád Láďa Rychtů, který byl závodní jezdec. Naložil mě tehdy do auta ještě s dalšími lidmi a kličkováním mezi tanky nás dostal do nemocnice.

Zlomená pánev, otevřená zlomenina a mnoho pohmožděnin

Jaká jste utrpěl zranění?
Měl jsem otevřenou zlomeninu stehenní kosti, dokonce byl malý kousek kosti úplně mimo. Dále jsem měl zlomenou pánev, pohmožděné břicho a hrudník. Rány jsem utrpěl i na hlavě a má vlastní kost mi probodla i, jak by to nazval, vercajk.

Jak dlouho jste byl v nemocnici?
Přibližně tři měsíce. Ten den jsem strávil mnoho hodin na operačním sále, před uspáním mě doktor upozornil, že se prospím a já začal pořádně vnímat až po deseti dnech. Když jsem zkoušel po mnoha týdnech opět chodit, pomáhal jsem si trhavými pohyby v ramenou. Přišel mě tehdy navštívit bratr a ptal se, co to děláš pipuš a já odpověděl, že se učím létat. Mimochodem oslovení pipuš mi pak mezi kluky v nemocnici zůstalo.

Myslíte, že tank do vás najel úmyslně?
Na tuto otázku se mě ptali i vojenští vyšetřovatelé. Tak to ale nebylo. Myslím, že na vině byly koleje, na které plnou vahou tank najel. Ten chlapec v tanku to neudělal naschvál. Chybou podle mě bylo, že nezastavil, ale pokračoval v cestě.

Změnil jste po této události názor na Sovětský svaz?
Později jsem začal pracovat jako družstevník a jednou za mnou přišla i komise, která se mě ptala, jaký mám názor na vstup spojeneckých vojsk. Předsedovi do očí jsem tehdy řekl, zda je normální. Dovolil jsem si i říci, že je nenávidím, a že on by je taky nemiloval, kdyby se mu stalo to, co mě. Věděl jsem, že mi za to mohl hrozit i kriminál, ale nechali mě být. Obecně si ale myslím, že je velký rozdíl vinit za tehdejší činy Sovětský svaz nebo jen Rusko.

Vizitka autora

 

Denisa Albaniová

redaktorka portálu Liberecká Drbna

kontakt: albaniova@libereckadrbna.cz

Liberecká Drbna je v pořadí třetím z regionálních zpravodajských webů projektu Drbna.cz

 
 


 

Kam dál?

Tropické počasí tento týden skončí. Teploty spadnou ke dvacítce

pondělí, 20. srpna 2018, 10:07

Po nezvykle dlouhém tropickém a suchém počasí přijde ochlazení. Do čtvrtka vydrží vedra, v pátek ale přijde zlom a o víkendu...

Mikroplasty v pitné vodě zůstávají i po úpravě, zjistili vědci

sobota, 18. srpna 2018, 12:34

Drobné plastové částice, které se do řek a nádrží dostávají hlavně z odpadních vod, nedokážou úpravny pitné vody zcela odstranit....

VIDEO: V Hluboké nad Vltavou se lidé loučili s padlým vojákem Kamilem...

čtvrtek, 16. srpna 2018, 12:03

S osmadvacetiletým Kamilem Benešem se dnes, ve čtvrtek 16. srpna dopoledne, přišly do Hluboké nad Vltavou rozloučit stovky lidí....

Děti jsou na internetu stále častěji terčem vydírání. Nemají problém...

sobota, 11. srpna 2018, 17:31

Děti jsou stále častější obětí deviantů či jen pomstychtivých spolužáků na sociálních sítích, upozorňuje policie. Podle brněnské...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

KOMENTÁŘ: Rychlý internet v obcích? Memorandum obcí nad Prahou ukazuje, jak na to

Všichni se shodují na tom, že rychlý a stabilní internet bude vytvářet základ naší konkurenceschopnosti v následující dekádě. Ale nejen to… Rychlý internet je také klíčovým pilířem pro vyrovnávání příjmových disproporcí mezi jednotlivými regiony. V analogovém světě je vzdálenost hlavní bariérou mobility na trhu práce, v digitálním světě ale tato bariéra padá. Takže otázka zní: Jak přivést do menších obcí rychlý a stabilní internet?

Sníst, nebo vyhodit prošlé potraviny?

Prošlé potraviny nepatří automaticky do koše. Spotřebitelská organizace dTest vydala praktického průvodce, který pomáhá určit, jestli je možné prošlou potravinu ještě sníst, nebo je už nutné ji vyhodit.

Islámský stát byl poražen na posledním zbytku svého území

Islámský stát byl poražen na posledním zbytku svého území v obci Baghúz na východě Sýrie. S odvoláním na vyjádření mluvčího arabsko-kurdské koalice SDF podporované Spojenými státy Mustafy Bálího o tom informovala agentura Reuters. Vítězství SDF znamená podle mluvčího definitivní konec samozvaného chalífátu, který kdysi zabíral třetinu Sýrie a Iráku. Někteří reportéři ale přesto z oblasti hlásí další střelbu.