Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Najel do něj v Liberci tank. Myslel jsem, že umírám, vzpomíná Jan Šoltys, svědek srpnových událostí 1968

 
úterý, 21. srpna 2018, 07:02

Jan Šoltys byl svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy přímo na libereckém náměstí. Najel do něj tank a smrti unikl jen o vlásek. S odstupem dokáže o tehdejší době mluvit s nadhledem, tehdy mu ale do zpěvu jistě nebylo. Nevěděl, zda se dožije dalšího dne, nebo jestli bude ještě někdy chodit. Přesto se po padesáti letech do Liberce, u příležitosti výročí osudného data, vrátil.

Kde jste trávil srpnové dny v roce 1968?
I když jsem z Popradu, v Liberci jsem tehdy ve svých dvaceti letech studoval vysokou školu a přes prázdniny jsem zde zůstal a pracoval v Harcově.

Jak jste se o vstupu armád na naše území dozvěděl?
Bydlel jsem na ubytovně v ulici Lazebnický vrch a ráno mě probudil kamarád slovy - Vstávej, jsou tu Rusáci. Já po něm hodil papuči a odsekl, ať mě nechá spát. Usnout jsem ale už nemohl, jelikož jsem slyšel hukot letadel. A okamžitě jsem vyrazil na náměstí.

Uvědomoval jste si tehdy, co se děje?
Určitě ne. Na náměstí bylo již mnoho lidí a já se tam setkal se svou přítelkyní. Šla si odnést věci do kanceláře a já na ni čekal pod podloubím. Sedl jsem si na zábradlí a pozoroval kolonu tanků.

Cítil jste strach, nebo nenávist?
To ani ne. Na náměstí jsem viděl vojáka. Byl to mladý hoch a byl celý uplakaný. Bylo mi ho v tu chvíli opravdu líto. Oni za to osobně nemohli, ani nevěděli, kde jsou. Pouze plnili rozkaz.

Všechno ve mně praskalo, tank mě táhl za sebou

Kdy došlo ke střetu s tankem?
Právě kolem nás projížděly tanky. Tehdy byly na náměstí ještě koleje a při jízdě jeden tank vybočil a jel směrem na mě. Stačil jsem akorát seskočit ze zábradlí a už jsem cítil, jak ve mně vše praská. Upadl jsem vedle tanku, ale kabát se mi zamotal do pásu a tank mě ještě několik metrů táhl. Měl jsem tehdy velké štěstí, že mi pomohl nějaký manželský pár. Chytili mě za ruku a zatáhli do podloubí. Zachránili mi život, jinak by mě další tanky přejely. Muselo se to stát přibližně v šest hodin a pět minut, jelikož v té době se mi zastavily hodinky, asi jsem s nimi praštil o zem.

Celou dobu jste byl při vědomí?
Ano, ležel jsem na zemi, za levým uchem jsem měl svou nohu, všude byla krev. Nemohl jsem se nadechnout, zatmělo se mi před očima a říkal jsem si, že umírám. Zvláštní bylo, že jsem v tu chvíli byl v klidu, byl jsem s tím smířený. Racionálně jsem tehdy přemýšlel, že mám asi propíchnutou plíci. Jenže pak se mi povedl malinký nádech, pak druhý a pak už jsem začal opět věřit, že přežiju.

Jak jste se dostal do nemocnice?
Odvezl mě kamarád Láďa Rychtů, který byl závodní jezdec. Naložil mě tehdy do auta ještě s dalšími lidmi a kličkováním mezi tanky nás dostal do nemocnice.

Zlomená pánev, otevřená zlomenina a mnoho pohmožděnin

Jaká jste utrpěl zranění?
Měl jsem otevřenou zlomeninu stehenní kosti, dokonce byl malý kousek kosti úplně mimo. Dále jsem měl zlomenou pánev, pohmožděné břicho a hrudník. Rány jsem utrpěl i na hlavě a má vlastní kost mi probodla i, jak by to nazval, vercajk.

Jak dlouho jste byl v nemocnici?
Přibližně tři měsíce. Ten den jsem strávil mnoho hodin na operačním sále, před uspáním mě doktor upozornil, že se prospím a já začal pořádně vnímat až po deseti dnech. Když jsem zkoušel po mnoha týdnech opět chodit, pomáhal jsem si trhavými pohyby v ramenou. Přišel mě tehdy navštívit bratr a ptal se, co to děláš pipuš a já odpověděl, že se učím létat. Mimochodem oslovení pipuš mi pak mezi kluky v nemocnici zůstalo.

Myslíte, že tank do vás najel úmyslně?
Na tuto otázku se mě ptali i vojenští vyšetřovatelé. Tak to ale nebylo. Myslím, že na vině byly koleje, na které plnou vahou tank najel. Ten chlapec v tanku to neudělal naschvál. Chybou podle mě bylo, že nezastavil, ale pokračoval v cestě.

Změnil jste po této události názor na Sovětský svaz?
Později jsem začal pracovat jako družstevník a jednou za mnou přišla i komise, která se mě ptala, jaký mám názor na vstup spojeneckých vojsk. Předsedovi do očí jsem tehdy řekl, zda je normální. Dovolil jsem si i říci, že je nenávidím, a že on by je taky nemiloval, kdyby se mu stalo to, co mě. Věděl jsem, že mi za to mohl hrozit i kriminál, ale nechali mě být. Obecně si ale myslím, že je velký rozdíl vinit za tehdejší činy Sovětský svaz nebo jen Rusko.

Vizitka autora

 

Denisa Albaniová

redaktorka portálu Liberecká Drbna

kontakt: albaniova@libereckadrbna.cz

Liberecká Drbna je v pořadí třetím z regionálních zpravodajských webů projektu Drbna.cz

 
 


 

Kam dál?

(NE)OBYČEJNÍ: Uvidím, kam mě koleje zavedou, říká strojvedoucí Jiří...

čtvrtek, 9. srpna 2018, 09:35

Najít zaměstnání, které člověka baví, je opravdu štěstí. Jiřímu Koženému se to povedlo. Vždy chtěl být strojvedoucím a nyní již...

Ráda bych pomáhala i hospodářským zvířatům, říká vedoucí Šance...

úterý, 7. srpna 2018, 06:45

Za Františkou Zverkovou jsme se vydali do Chrastavy, kde má spolek Šance zvířatům kočičí depozitum. Společně s ostatními...

Sexuální asistence není prostituce, vysvětluje terapeutka Lucie Šídová

neděle, 29. července 2018, 08:45

Sexuální asistence je i po třech letech stále kontroverzním tématem. Na jedné straně jsou cíloví klienti, kteří službu vítají....

Psovod není zaměstnání ale životní styl, říká o své práci Michal...

sobota, 28. července 2018, 09:12

Psi jsou nejen pro zábavu, ale také pro práci využíváni již stovky let. V současné době nalezneme psy u hasičů, policistů,...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

Šéf komunistů Filip odmítá nákup vrtulníků z USA

Předseda KSČM Vojtěch Filip nesouhlasí s chystaným nákupem 12 vrtulníků z USA. Podle něj jsou helikoptéry předražené, vadí mu i přesunutí výroby z Aera Vodochody. Případný nákup ovlivní postoj komunistů k další podpoře menšinové vlády hnutí ANO a ČSSD, řekl Filip Radiožurnálu.

V devatenácti se odhodlal k natočení celovečerního filmu. Můj scénář přesvědčil i zkušené herce, říká mladý režisér

Je mu pouhých devatenáct let, jeho životním snem je režírování filmů a zatímco většina jeho vrstevníků tráví volný čas sportem nebo zábavou v klubech, on se raději zavře do střižny nebo obsluhuje kameru na place. Řeč je o Petru Hejzlarovi, který se pokouší o husarský kousek. Bez větších zkušeností s filmem se mu podařilo dát dohromady scénář filmu, který je natolik poutavý, že oslovi i více či méně zkušené herce. Společně s nimi nyní finišuje na přípravě filmu Z města na venkov, který by měl zamířit do českých kin v září letošního roku.

Policie obvinila kvůli prodeji bytů v Praze 1 na 30 lidí

Policie obvinila kvůli prodeji městských bytů v Praze 1 přes 30 lidí. Jsou mezi nimi zejména členové bývalého vedení městské části včetně někdejšího starosty Oldřicha Lomeckého a jeho zástupce Daniela Hodka a čelí obvinění, že jako zastupitelé hlasovali pro prodej bytů za nižší než obvyklé ceny. Uvedl to v pondělí server SeznamZprávy.cz. Podle znaleckého posudku, který si policie objednala, bylo pod cenou prodáno více než 20 bytů, a vznikla tak škoda za zhruba 40 milionů korun.