Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

(NE)OBYČEJNÍ: Všechen volný čas věnuji psům a neměnila bych, říká musherka Adriana Švecová

 
čtvrtek, 6. září 2018, 10:49

Adrianě Švecové z Liberce je teprve osmnáct, a už se stihla stát českou reprezentantkou v canicrossu, tedy v běhu se psem. Navíc jen sekunda ji loni dělila od získání titulu mistryně Evropy. Má tak našlápnuto na to stát se další českou musherskou legendou.

Ke psům vás přivedli rodiče?
V podstatě ano, protože doma jsme vždy nějakého psa měli. Když nám ale umřel poslední dobrman, rodičům se do dalšího psa nechtělo a já tehdy obcházela všechny psi v ulici a venčila je.

Jak jste se tedy dostala až k závodění?
Když mi bylo jedenáct, rodiče konečně svolili a pořídili mi dobrmana, kterého jsem dostala na starost. Spolužačka v té době měla australského ovčáka a společně jsme začali chodit na cvičák. Tak jsem se seznámila se sportovní kynologií, agility, flyballem a právě i canicrossem. Dá se říci, že s tím dobrmanem jsem vyzkoušela vše, co se dalo. Hodně mě toho naučil a za to jsem mu vděčná.

Vzpomněla byste si na svůj úplně první canicrossový závod?
Myslím, že to byla Nativia Challenge v Rokytnici nad Jizerou. Tehdy jsme s Brisem skončili v juniorech na čtvrtém místě.

V současnosti ale máte čtyři psy, jak se smečka rozrostla?
Když jsem s dobrmanem dělala agility, uvědomovala jsem si, že to není úplně ideální plemeno. Proto jsem si pořídila křížence borderky jménem Blue. Při venčení jsem v Liberci potkávala pána s německou ohařkou Jackie, kterou mi nabízel na běhání. Nejdříve jsem se tomu bránila, ale pak jsem to zkusila a za pár měsíců jsme jeli na závody a Jackie se mnou absolvovala i Mistrovství Evropy v Itálii.

Vedle dobrmana a křížence máte nyní ještě dva zástupce evropského saňového psa, ti k vám našli cestu jak?
Bris s věkem začal hůř chodit, a proto jsem si pořídila vysněnou Bezinku, evropští saňoví psi patří v canicrossu mezi světovou špičku. A poslední, Nanuk je s námi teprve dva měsíce. Kamarádka na něj neměla čas a mně ho bylo líto. Původně jsem si ho jen půjčila, ale po dvou dnech už u nás zůstal.

Zároveň vedle sportu studujete záchranářství, čemu byste se tedy chtěla v budoucnu věnovat?
Samozřejmě bych nejraději neustále běhala s pejsky, ale to nás bohužel neuživí. Ráda bych se tak dostala ke služební kynologii například u armády.

Mnoho lidí se ale sportovní kariérou uživí, v mushingu to nejde?
Bohužel ne. Přesto jsme rádi za každé sponzorství, které nám zajistí granule nebo oblečení.

Jak vůbec zvládáte školu a trénování?
Přiznám se, že školu docela flákám a raději se věnuju psům. Dva dny vždy trénujeme a třetí den mají psi volno. V den tréninku ráno vyjíždím na koloběžku, protože se většinou nepřinutím k běhu, ten následuje večer. Celý den tak dělím mezi tréninky, školu a venčení. Z večerního tréninku se většinou vracíme už za tmy. Všechen osobní čas tedy věnuji psům, ale neměnila bych.

O vteřinu vám utekl titul mistryně Evropy, co se tehdy stalo?
První den jsme v Itálii skončili s Jackie na druhém místě. Další den jsme vyrazili na úsek okolo pěti kilometrů. Jackie má ovšem takový nešvar, občas se při závodech chce venčit, i když k tomu měla dostatek příležitostí před startem. Tam jsme jistě nějaký čas ztratili. A dalším zádrhelem byl můj pád. Běželi jsme z kopce, já zakopla o kus betonu a celý kopec jsem sjela po břiše. Ale i tak jsem moc ráda.

Je to váš dosavadní největší úspěch?
Já považuji za úspěch každý dokončený závod, který si užijeme a vyhneme se zraněním.

Jak se vám povedlo dostat do české reprezentace?
To bylo vlastně úplně náhodou. Jela jsem s Jackie na závody do Biřičky a tam jsme doběhli první v juniorech. Bylo to pro nás velké překvapení. Nečekala jsem, že bychom mohli překonat některé výborné běžce.

Máte nějaký vysněný závod, který byste si ráda vyzkoušela?
Hrozně mě láká nejtěžší a největší canicrossový etapový závod Trophée des montagnes, který se koná ve Francii.

Vizitka autora

 

Denisa Albaniová

redaktorka portálu Liberecká Drbna

kontakt: albaniova@libereckadrbna.cz

Liberecká Drbna je v pořadí třetím z regionálních zpravodajských webů projektu Drbna.cz

 
Foto Denisa Albaniová, archiv Adriany Švecové
 


 

Kam dál?

Najel do něj v Liberci tank. Myslel jsem, že umírám, vzpomíná Jan...

úterý, 21. srpna 2018, 07:02

Jan Šoltys byl svědkem invaze vojsk Varšavské smlouvy přímo na libereckém náměstí. Najel do něj tank a smrti unikl jen o vlásek....

(NE)OBYČEJNÍ: Uvidím, kam mě koleje zavedou, říká strojvedoucí Jiří...

čtvrtek, 9. srpna 2018, 09:35

Najít zaměstnání, které člověka baví, je opravdu štěstí. Jiřímu Koženému se to povedlo. Vždy chtěl být strojvedoucím a nyní již...

Majáles se přesouvá do parku v Budyšínské ulici. Letos přibude i...

úterý, 24. dubna 2018, 13:43

Liberecký majáles přilákal v loňském roce před radnici zhruba 6 tisíc lidí, pořadatelé pro letošní rok proto museli celý program...

Těším se z každého dne, říká Václav Klukan. Bývalý osvětlovač žije...

pondělí, 5. února 2018, 22:49

Každý svého štěstí strůjcem. Mohlo by se zdát, že známé pořekadlo platí na devětačtyřicetiletého bezdomovce Václava Klukana...

 

Komentáře

 
 

O čem píše Drbna.cz

Soud vynese rozsudek ve sporu o autorství loga hodinek Prim

Krajský soud v Hradci Králové by měl dnes odpoledne vynést rozsudek ve sporu o autorství loga hodinek Prim. U soudu proti sobě stojí firmy Elton hodinářská z Nového Města nad Metují a MPM-Quality z Frýdku-Místku, které o značku Prim vedou dlouholetý spor.

Mediální magnát zakládá politické hnutí List Jaromíra Soukupa

Mediální podnikatel Jaromír Soukup zakládá politické hnutí List Jaromíra Soukupa. Chce bránit národní zájmy před zkorumpovanými politiky a oligarchy. Majitel mediálních firem Médea Group a Empresa Media to dnes oznámil ve své televizi Barrandov v pořadu Moje zprávy.

Byl čin Jana Palacha a dalších ,,pochodní“ hrdinský nebo šlo jen o demonstraci, která skončila smrtí?

I po tolika letech je sebevražedná vlna rozpoutaná Janem Palachem, kterého následovali Josef Hlavatý, Miroslav Malinka, Jan Zajíc a Evžen Plocek předmětem diskuzí. Někteří je obdivují jako hrdiny, jiní považují jejich smrt za zbytečně velkou oběť.