Žádné nudné sezení v lavicích nebo domácí úkoly. Nejdůležitější je dětem důvěřovat, říká Radek Pokorný z Liberecké Sudbury školy

Liberecká Sudbury škola existuje jen pár let, kdo a co všechno stojí za jejím vznikem?
Dokud jsme neměli děti, nikdy jsme nad formami vzdělávání nijak zvlášť nepřemýšleli, i když je žena učitelka. Postupně jsme ale při výchově našich dětí tíhli spíše k alternativním cestám a začali jsme hledat školu, která by nám vyhovovala.

Tehdy ale ještě žádná svobodná škola v kraji nebyla, jak jste na ní tehdy přišli?
Vlastně docela náhodou. V Praze se tehdy konalo setkání zaměřené právě na svobodné vzdělávání a na místě jsme potkali rodinu Brandových. Zjistili jsme, že bydlíme skoro ve stejném městě a hlavně máme stejný pohled na věc. Neuběhl ani rok a my jsme založili Svobodnou školu.

Založit vlastní školu, to asi není jen tak, ne? Nebo to může každý?
No, v podstatě může, protože naše škola není v rejstříku škol. Kdyby byla, nemohla by být tak svobodná a ani by nemohla fungovat na našich principech.

Pokud tedy dítě vychodí Libereckou Sudbury školu, má platné základní vzdělání?
Ono to není úplně jednoduché. Aby mohlo vzdělání probíhat podle našich představ a zároveň splňovalo vše potřebné, jsou všechny děti oficiálně na domácím vzdělávání a mají svou kmenovou standardní školu, ve které musí absolvovat dvakrát ročně přezkoušení.

A v čem se svobodná škola liší? No úplně ve všem

Nejvíc mě samozřejmě zajímá, v čem je to tedy u vás jiné… Takže v čem?
Úplně ve všem. Odpadá rozdělení dne na hodiny, na výuku a přestávky, nenajdete u nás znuděné děti sedící v lavicích, nemáme známkování, domácí úkoly a stejně tak u nás neplatí ani klasická nadřazenost učitele.

Jak tedy vypadá takový váš klasický den?
Důležité je zmínit, že vše u nás probíhá na základě dobrovolnosti. Děti do ničeho nenutíme. Nechceme jim vzít touhu po učení. Vemte si, že děti do šesti let jsou jako houba, doslova nasávají informace. Všechno je zajímá, chtějí se samy vše učit. Jenže pak přijde škola, kde se najednou musí naučit počítat a musí umět psát. Začnou být porovnávány s ostatními, jsou známkovány. Pak spadnou do toho, že se už vzdělávají jen proto, že musí. My tohle nechceme. Snažíme se vytvořit dostatečně podnětné prostředí a dát jim důvěru, aby se vzdělávat mohly samy.

Takže u vás třeba není žádný denní rozvrh ani plán aktivit?
Každý den pořádáme nějaké kurzy. Ale děti se jich nemusí zúčastnit. Navíc kurzy přizpůsobujeme aktuálním okolnostem. Třeba když jsme při procházce narazili v nedalekém rybníce na pulce, tak jsme hned další den udělali kurz věnující se obojživelníkům, protože to děti ohromně zajímalo. Pokud zrovna o konkrétní kurz děti nestojí, mohou jít s dalšími dětmi ven a nebo využívat počítač. Ani u toho je neomezujeme.

Počítač? To se nebojíte, že děti celý den stráví u něj?
Samozřejmě se to teoreticky stát může, ale nám se to nestalo. Hodně záleží i na přístupu rodiny. Pokud má doma dítě počítač striktně zakázaný, tak ho to může logicky daleko více lákat. Jinak se ale děti samy dobře a rychle učí, jak pracovat s časem a rozhodovat se, jak ho stráví.

A nehrozí, že se děti nenaučí, co mají?
Myslím, že každé dítě se dokáže naučit vše potřebné, ale každé na to potřebuje jiný čas. V klasické škole jsou nuceny se srovnat a vše se naučit stejně a ve stejný čas. Každé dítě je přitom nadané jinak. Někdo se naučí rychleji číst, jiný počítat. Právě v tomhle je ale důležité dětem důvěřovat… Že se vše naučí.

Nechci se nijak navážet do klasické základky, myslím, že mnoha lidem může tento systém vyhovovat, ale pro nás to nebylo to pravé. Třeba máte dítě nadané na matiku a naopak v češtině je pomalejší. K čemu ho klasický systém donutí? Aby tu matiku, která mu jde sama, nechal být a zaměřil se na zlepšení češtiny. A jak to dopadne? Bude v obou předmětech průměrné.

Takový strach ze špatných známek nebo vysvědčení tady vůbec nehrozí

U vás tedy žádné hodnocení není, ani třeba slovní?
Není. A proč taky. Co je cílem vzdělávání? Pro mě není důležité, zda děti mají jedničky, ale jestli jsou šťastné a věnují se tomu, co je baví. Ať už chtějí studovat vysokou školu nebo jít třeba na truhláře, důležité je, aby dělaly to, co je naplňuje a rozvíjely svůj potenciál.

Trochu se nabízí otázka, zda to není sisyfovská práce. Přece jen děti přijdou na střední a tam budou porovnávány a hodnoceny, ne?
To sice ano, ale v té době se už dítě nachází v jiné situace. Většina ví, co chce dělat a chápe, jak jsou nastavená pravidla. Uvědomují si, že proto, aby byly třeba lékařem, musí absolvovat střední a vysokou školu. Ve chvíli, kdy se ale zaměří právě na to, co je zajímá, zvládají učení většinou snadno.

Říkal jste, že u vás není učitel v pozici autority, jak to tedy je?
U nás se dospělákům říká průvodci. A jsou na stejné úrovni jako děti. Děti si u nás nejen řídí, co budou dělat, ale také si společně s průvodci nastavují pravidla školy. Jak jsme si ověřili, pokud se děti podílejí na tvorbě pravidel, tak je pak i rády dodržují.

Může být u vás dítě vůbec nějak potrestáno? Důtka nebo 2 z chování asi vůbec neexistují, že?
Samozřejmě, že i u nás dochází ke konfliktům a pro vývoj dětí je i tohle důležité. Většinu konfliktů si dokáží vyřešit, a pokud na to nestačí, máme tu takzvaný soud, kdy celou záležitost společně vyřešíme. V krajním případě může být určitou sankcí třeba dočasné vyloučení ze školy.

Nové zázemí najde škola na Rádle u Jablonce

Aktuálně se chystáte postavit školu na Rádle, proč se chcete z Chrastavy přestěhovat?
Po pár letech fungování jsme se přesvědčili, že to u nás funguje a má smysl. Pro děti je ale potřebné podnětné zázemí s velkým prostorem. Nová škola nám navíc umožní navýšení kapacity ze stávajících 30 dětí na 50 až 60 školáčků.

A obavy o naplnění nemáte?
Sice je náš způsob vzdělávání poněkud extrémní a klade určité nároky i na rodiče, ale nemyslím, že budeme mít problém s nedostatkem dětí.

Kdy by měla být nová škola hotová? 
Samozřejmě se snažíme, aby byla co nejdříve. Na kraji Rádla směrem na Milíře máme pozemek. Nová budova by měla být montovanou dřevostavbou. Máme už i realizační projekt. Aktuálně tak zejména oslovujeme možné sponzory.

Takhle by měla nová škola na Rádle vypadat.