Neděle, 30. prosince 2018, 07:45
Petr Syrovátko je majitlem libereckého hokejového klubu už celé čtvrtstoletí. Klubovému webu mezi svátky poskytl obsáhlý rozhovor, kde hodnotí jak první polovinu soutěže, tak třeba i úplné začátky u hokeje v Liberci.
„Tenkrát jsem na úplném začátku potkal na kurtech Jirku Peřinu (tehdejší kapitán týmu) a ten mi říkal, jestli bych nepomohl. První přátelský impulz byl tedy on. Často se bavíme o tom, že je zachráncem našeho klenotu. Bylo to o tom, že jsem nechtěl dávat sponzorské peníze, ale být u toho, co mám rád, a naplnit i nějaké osobní ambice. Nedokázal jsem se v hokeji prosadit a hrát jsem přestal někdy v juniorech. Začal jsem se na to koukat tak, že bych tomu aspoň pomohl, a měl jsem pocit, že za ty peníze, které jsme vydělávali, by to bylo možné. Jednalo se o souhru malých pocitů, ne něčeho, co by dávalo větší smysl. Přál jsem si to alespoň zkusit a náš první cíl byl postoupit do vyšší soutěže. To se nám shodou okolností povedlo díky rozšířené baráži, kdy šly nahoru čtyři týmy. Následně jsme se zachraňovali a poté hráli chvíli nahoře.“
„Myslím si, že většina ze čtrnácti klubů přemýšlí před každým ročníkem, jak složit tým, aby dosáhl toho nejlepšího výsledku. Sny o finále jsem měl skoro každý rok, ať už to byla léta s Petrem Nedvědem, před ním nebo po něm. Dnes už to ovšem nefunguje tak, aby někdo řekl, že takový je plán a teď to musí vyjít. Máme pětadvacetiletou zkušenost na to, aby tu nebyly nějaké proklamace, jaké jsou cíle a tak. Že všichni hráči a funkcionáři tu ambici mají, je nepochybné, proto se to jmenuje sport. Jde tu o tvorbu nějakých chemických seskupení, výkonnost a také sny. Není to ale stroj. Nedá se to přirovnat k tomu, že dáte například více tun betonu, železa a máte tak větší sílu. Je to extrémně křehké. Zaplať pánbůh, že můžu říct, že jsem ten vytoužený úspěch už jednou zažil.“
„Marku Kvapilovi se daří tak, že suverénně vede bodování. To už něco znamená. I když jsme uvolnili v té době nejlepšího střelce extraligy, Michala Bulíře, nahradili jsme ho následně jiným odchovancem, což pro nás je extrémně příjemné a vzorové pro naše chování jak k námi vychovaným hráčům, tak i těm, které bychom k nám z ostatních klubů přijali. Je to o pečlivém výběru. Přišel Tomáš Filippi a vzápětí se k nám vrátil extrémně úspěšný hráč, jenž si u nás poprvé pořádně vyzkoušel extraligu, tedy Michal Birner. I to může svědčit o tom, že jsou zde hokejisté, kteří chtěli hrát primárně u nás. Je to pro nás čest a děkuji hráčům za to, že přistoupili na kompromisní podmínky. Nemůžeme se řadit ke klubům, které dávají půlmilionové výplaty, takže si toho vážím a jsem rád, že jsme došli ke společnému porozumění.“
„Po domácí prohře do ní nechodím, protože není potřeba ještě více rozsévat moji kyselost. Jinak ovšem do kabiny zavítám po každém střetnutí.“
„Liga mistrů je však stále trochu podceňována a hanobena za to, že není tak finančně efektivní, jako fotbalová. K tomu však musíme dospět a půjde to jen společnou cestou, na které budou všichni produkt podporovat. Je to jediná šance, jak se můžou narodit peníze. Dnes je to o stech tisících eurech, za deset let to už můžou být třeba dva miliony. Bez tradice to nepůjde. Nemáme po Evropě stadiony pro šedesát tisíc lidí, jako má fotbal. Jsme v jiné dimenzi a rozhoduje potenciál sledovanosti.“
„Po prvních dvou kolech jsme měli skóre 0:6, Michal měl tři střely na bránu a byla tu diskuse o trejdu. Nyní se bavíme o nejlepším střelci do nějakého dvacátého kola, který má krásný kontrakt na tři roky. Dostal se pod šílený tlak, jelikož příprava byla nemastná neslaná. Byl na něj hezký pohled, zesílil a vypadal úžasně. Před sezónou to však nebylo nic moc a poté přišel začátek extraligy. Nechci říct, že ho to vysvobodilo, nějaký rozhovor s ním ale přišel. Poté se probral, byl hladový po gólech a šel do kolen. Předtím neproměňoval střely ze záklonu a najednou protrhával síť, což je přesně synonymum úspěšného střelce.“
„Od začátku jsme to v něm viděli. Poprvé se v áčku objevil v sezóně, kterou dokončoval Filip po Rostislavu Čadovi. Ročník jsme jen dohrávali a Radim již svou roli měl. Strašně mu poté pomohl Martin Ševc. Důležité bylo, že neodešel hned. Po mistrovské sezóně se o tom mluvilo, my ho ale udrželi a domluvili se, že ještě jeden rok v Liberci odehraje. To pro něj bylo extrémně prospěšné. Ačkoliv bojoval s problémy se zády, svůj potenciál potvrdil. Farma San Jose ho zocelila, na psychiku to neměl vůbec jednoduché. Hlavu měl nabitou dvěma roky úspěchů a dominantní rolí v týmu, nemluvě o neznalosti jazyka a prostředí. Nakonec to ovšem překousal. Jsme za něj šťastní a strašně mu to přejeme. Celý podzim se na zápasy jen koukal z tribuny. Poté naskočil a během pár zápasů s Radimem se Sharks zvedli, sám si navíc připsal pět bodů.“
