Proč v politických kampaních dominují „obecné kecy“?

Představte si náměstí (třeba takové krásné, jako máme v Českých Budějovicích) a v jeho protilehlých podloubích dva zmrzlináře, Lukáše na severní straně a Pavla na jižní straně, kteří prodávají zcela totožnou, točenou (a výbornou!) vanilkovou zmrzlinu. Stojí přímo naproti sobě. Předpokládejme, že jinde v okolí náměstí zmrzlin není k dostání. Ačkoliv jsou Lukáš a Pavel konkurenti, oba vědí, že pokrývají stejně velkou část náměstí a počet zákazníků na náměstí si rozdělují zhruba půl na půl. O tom, zda člověk zamíří k Lukášovi, nebo Pavlovi, rozhoduje v podstatě jen to, na jaké straně kašny se člověk zrovna pohybuje. Mohli by se domluvit a nechat to tak. 

Jenže pak Pavla napadne, že by mohl něco vyzkoušet – z podloubí se přesune o 20 metrů blíž ke kašně. Proč? Samozřejmě je v tom záměr! Stále zůstává nejbližším prodejcem zmrzliny pro všechny, které nechá za zády, tedy pro příchozí ze směru od Černé věže nebo z Krajinské ulice.  Ale svým tahem překryje část náměstí blíže Lukášovi a převezme část jeho zákazníků. Ze středu náměstí již to totiž není blíž k Lukášovi do 50 metrů vzdáleného podloubí, ale k nyní 30 metrů vzdálenému Pavlovi. V řeči podílu na trhu: Pavel tak nepokrývá  50 % plochy náměstí, tedy 50 % potenciálního trhu, ale zhruba 70 % trhu. 

To samozřejmě Lukáše nenechá klidným. Hodí stánek na kolečka a přesune jej ještě o dalších 10 metrů blíž středu náměstí, než je Pavel. Opět to znamená, že z jižní strany je k němu nejblíž, ale posunem přetáhne část trhu od Pavla. Podobné akce a reakce se opakují až do chvíle, kdy oba stánky stojí těsně vedle sebe uprostřed náměstí. 

A přesně tímto způsobem se rozhodují politické strany. Namísto zmrzlinářů a vzdálenosti do středu náměstí si představte politickou osu, na jejíž levém konci je levicová strana a na pravém konci pravicová strana. Každý pohyb směrem do středu straně zachová výsostné postavení u krajně orientovaných voličů, ale umožní ji oslovit „zákazníky uprostřed náměstí“, tedy voliče v politickém středu, kteří mezi levicí a pravicí dostatečně nerozlišují). Tak se strany k sobě přibližují a přibližují až nakonec skončí v politickém středu, kde je nejvíc potenciálních voličů. A tak to zůstane: Jakýkoliv pohyb zpátky na kraj politické osy by totiž zhoršil postavení toho, kdo pohyb udělá.

Dlouhodobá politologická praxe jasně deklaruje, že podobné strategie fungují. Čím schopněji strana lavíruje na okraji mezi levicí a pravicí, snaží se voliče chlácholit neurčitými líbivými sliby, ale zároveň je zbytečně nenaštvat, tím více voličů nakonec má. Efektivnost této strategie u nás v minulých volbách prokázalo hnutí ANO 2011. A prozatímní průběh kampaně naznačuje, že se tento přístup letos snaží napodobit mnohem více politických subjektů.