Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Míra Čemus, pětadvacet let je podkovářem. Měl nakročeno i na žokeje, ale neměnil by

 
středa, 22. května 2019, 06:00

Jaromír Čemus, nebo prostě a jednoduše Míra, už pětadvacet let dělá podkováře. Pohádkové povolání ale není zas taková legrace, jak možná vypadá. Stejně by ale Míra ani po letech neměnil. Práce se zvířaty, svobodné zaměstnání. . . A koneckonců vlastně ani nic jiného pořádně neumí.

Práci s koňmi si člověk většinou vybere kvůli lásce k těmto krásným tvorům. No, tak přesně tak to u Míry nebylo. Původně z něj vlastně měl být polda. „Ve čtrnácti jsem fakt nevěděl, co chci dělat. Jako první školu jsem si vybral policejní, ale tam mě nevzali. No a ke koním jsem občas zašel se ségrou, tak jsem nakonec zakotvil v Kladrubech na škole chovu koní a jezdectví,“ vypráví mi podkovář a mezitím brousí kopyto jednomu ze svých „klientů“.

Malej, hubenej, na žokeje ideál

Prý byl ideální na žokeje. Malej, hubenej kluk. Ke kovářskému řemeslu se tak nachomýtl vážně omylem. „Říkali, že bych mohl dobře jezdit. Když jsem si pak pořídil koně domů, zjistll jsem, že podkovářů moc není. A ten, co jezdil k nám, mi říkával, že už je starej a abych se to taky naučil,“ vzpomíná Míra. Je tomu už dobrých pětadvacet let, kdy začal jezdit za prvními koňmi a učit se kovařině a baví ho to dodnes.

Koní v Česku přibývá
Tak třeba v roce 2003 bylo v ČR registrovaných zhruba 41 tisíc koní. O deset let později to bylo už téměř 80 tisíc koní.

Být podkovářem, to ale nebylo hned. I když o práci není nouze, vybudovat si klientelu prý trvá. A jakože fakt dlouho, prý klidně i deset let. Teď už sice Míru podkovářství živí, za svůj život ale dělal kde co. „Dělal jsem školníka, podlahy, stavěl baráky a třeba obkládal koupelny. No a dělal jsem to tak dlouho, dokud nezačali být naštvaný všichni. Ti co sem jim koval koně, i ti, co sem jim obkládal, protože už jsem nestíhal ani jedno,“ říká Míra Čemus.

Dneska už si ale na nedostatek koní a klientů nemůže podkovář z Vratislavic stěžovat. Je spíš na roztrhání. „Vstávám každý den kolem půl šestý. Obstarám koně, co jsou u nás ustájený, pak vyrazím do práce a domů se vracím kolem devátý večer,“ vysvětluje. Dřív se chodilo za kovářem, dnes je to naopak. Míra tak jezdí po celém kraji a pravidelně pečuje asi o 400 koní.

Ač se to možná nezdá, koní v posledních letech v Česku přibývá. Jen za poslední tři roky jich podle podkováře přibylo okolo pěti tisíc. Každý z nich přitom potřebuje péči o kopyta a podkovářů není moc. Těch kvalitních pak ještě míň.

Není to jen o podkově, jde i o takovou manikúru

Není těžký odhadnout, že podkovář se stará o koňské podkovy. Jenže to zdaleka není to jediné. „Nutná je i péče o kopyto. Podkova splňuje ochrannou a krycí funkci, ale kopyto je v podstatě nehet, co odrůstá a stejně jako u lidí je potřeba ho upravovat,“ říká Míra. Každý kůň si takovou speciální „manikúru“ užívá jednou za šest až osm týdnů.

Okovat koně zabere Mírovi Čemusovi zhruba hodinku a půl. Pokud je kůň jen „strouhací“ trvá to přibližně dvacet minut. Každý den tak zvládne obstarat asi deset koní.

Proč ale vlastně kůň potřebuje podkovu? Prý je to jako s lidmi a botami. I bez nich se dá chodit, ale ne každý to zvládne, musíte si na to zvyknout a ne každý povrch vám bude vyhovovat. A podobně je to i s koňmi. Ale i koně, co chodí „naboso“, potřebují péči. Zabrousit, upravit, zkrášlit. . .  „Je to důležitý i pro postoj koně.“

Co se týče náčiní, tak toho není úplně málo. Zázemí má Míra v autě. S sebou vozí štípačky, podkovářský nože, rašpli, třicetikilovou kovadlinu i malou pec.

Kovářova kobyla chodí bosa? Něco na tom bude

Doma má Míra hned několik koní. Většina není jeho, jsou tam pouze ustájení. A jak to je s tou kovářovou kobylou? „Je to tak no. Koně u nás doma mají skvělou péči ve stylu, všechno se dá udělat zejtra,“ říká s nadsázkou Míra Čemus. I když se vratislavický podkovář skoro nezastaví, neměnil by. Na své práci si váží volnost i práce se zvířaty, ani po letech by nechtěl dělat nic jiného.

Vizitka autora

 

Denisa Albaniová

redaktorka portálu Liberecká Drbna

kontakt: albaniova@libereckadrbna.cz

Liberecká Drbna je v pořadí třetím z regionálních zpravodajských webů projektu Drbna.cz

 
 


 

Kam dál?

Co zabíjí Liberec? Přijďte na debatu s děkanem fakulty umění a...

úterý, 21. května 2019, 15:51

Obří nákupní centra, prázdné budovy a dennodenní zácpy. Tak vypadá centrum Liberce v posledních letech. Je to tak dobře? Jde s...

VÝSTRAHA: Meteorologové varují před vydatným deštěm, od středy platí...

úterý, 21. května 2019, 14:16

Během středy bude v Libereckém kraji vydatně pršet. Celkem může napršet až 75 milimetrů, v Jizerkách dokonce až 100 mm. Déšť může...

Barokní kostel v Jindřichovicích pod Smrkem čekají další opravy

úterý, 21. května 2019, 14:12

Barokní kostel Nejsvětější Trojice v Jindřichovicích pod Smrkem čekají letos další opravy. Obci se podařilo získat 1,4 milionu...

 
 
 

O čem píše Drbna.cz

Nejhorší byla Bangladéš. Chtěl bych žít půl roku na Sibiři, říká Tomáš Vaňourek z projektu Zikmund100

Cestovat po světe je snem mnoha lidí. Tomáš Vaňourek a Lukáš Socha si tento sen splnili. Díky projektu Zikmund100 se projeli po stopách slavných cestovatelů Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky a nafotili svět šedesát let poté. Jak vůbec nápad vznikl, a jaké bylo stát po cestě před samotným Miroslavem Zikmundem? I o tom se rozpovídal jeden z aktérů Tomáš Vaňourek.

Ropný trh je po útoku v nebezpečné situaci, čeká se zdražení ropy

Útok na ropná zařízení společnosti Saudi Aramco na východě Saúdské Arábie uvrhl světový ropný trh do stavu, kterého se všichni obávali. Vynucené snížení produkce ropy o 5,7 milionu barelů denně, což odpovídá asi polovině saúdskoarabské denní těžby, je nebezpečnou situací, ve které se podle agentury Bloomberg ukáže, jak citlivý ropný trh ve skutečnosti je.

V Česku loni přibylo leteckých incidentů, ústav řešil 91 nehod

Leteckých incidentů v Česku přibývá, loni bylo nahlášeno 91 nehod, což je meziročně o 19 více. O život přišlo 11 lidí. Žádná z nehod se netýkala velkých letadel obchodních společností. Vyplývá to ze zprávy o činnosti Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod (ÚZPLN), se kterou se v pondělí seznámí vláda.