Opravdu není o cesty mezi Libercem a Prahou zájem?

Tak jsem se zase po nějaké době vypravila ve středu do stověžaté matičky. Jízdenky jsem si běžela pro jistotu koupit už o dva dny dříve. Na ráno to nebyl žádný problém, kdo by taky jezdil v půl šesté, že? Za to zpět, to už bylo o něco náročnější.

„Máte jízdenku třeba na tři hodiny odpoledne,“ dotazovala jsem se slečny prodávající. Ani nemrkla a odvětila. „Ve tři už je plně obsazený a další za ním také, mám poslední místo v 17 hodin na pětimístné sedačce vzadu.“

No paráda, pomyslela jsem si. Mačkat se ve třicetistupňovém horku s nějakými lidmi na pětimístné sedačce, brrr. Ale co mi zbylo. Lístek jsem koupila, protože jsem se zbytečně v těch vedrech na Černém Mostě zdržovat nechtěla.

Nakonec ale všechno dopadlo jinak. Své pochůzky jsem si vyřídila hodně rychle a už po půl třetí byla na odjezdovém místě autobusu. Na místě, kde zastavuje žlutý autobus Student Agency, jediný to spoj mezi Prahou a Libercem, už byl pěkný hrozen lidí. Studenti s krosnami, lidé s kufry i jen tak nalehko. Zakrátko se v dálce zablýskl žlutý trub a nástupiště ožilo.

Začala strkanice a mačkanice. Řidič vystrkující hlavu ze dveří už zdálky volal: „Máme do posledního místa obsazeno, a to až do večera.“ Někteří lidé svěsili ramena a odšourali se na sedadla na nástupišti, jiní až do posledního okamžiku doufali, že se třeba někdo neobjeví a oni zaujmou jeho místo.

„Co mám dělat, co mám dělat. Nemají místo, až někde v sedm mohou přijet do Liberce,“ promlouvala starší paní se zoufalstvím v hlase do telefonu.

Nezbývalo mi, než se rozhodnout. Mám si počkat dvě hodiny na Černém Mostě a pak jet namačkaná vzadu na pětce nebo něco podniknout. Nápad mě osvítil v okamžiku, kdy jsem zahlédla přijíždějící autobus Praha – Jablonec nad Nisou. U okénka jsem „Žluťákům“ vrátila jízdenku, za storno si vzali 15 korun, ale co. Někdo bude za lístek rád. A utíkala do „Jablonečáka“.

Jízdenka mě přišla na stovku, hm o pět korun víc než do Liberce, ale to se dá přežít.  Za pár minut už jsme uháněli směr Jablonec. Noviny i kafe jsem oželela, ale s o to větší radostí vystupovala asi za hodinu v Jablonci. Šup na tramvaj a po půl páté jsem opět šlápla na liberecké ulice.

Možná trošku krkolomná cesta. Ale hlavně, ať mi někdo netvrdí, že není o autobusy mezi Libercem a Prahou zájem. Teď na konci školního roku a se začátkem prázdnin, to bude podle mého pěkný maso!

Napsala Drbna