Neděle, 25. února 2018, 19:58
Na Fascinatora, dlouho dopředu ohlášenou novinku legendárních Master´s Hammer, se čekalo s nemalým očekáváním. Aby ne, jedná se o první desku od comebacku, která nevznikala jakožto studiový projekt, nýbrž jako dílo koncertně funkční kapely. Kapely, která má v sestavě takové střelce, jako jsou Petr Blackosh Hošek či Jan Kapák. Jak to dopadlo?
Tradičně dobře, avšak překvapení se nekoná. Fascinator pokračuje v trendu novodobých Master´s Hammer, přičemž tentokrát se Franta Štorm držel na uzdě a tvořil spíše metalový hlomoz, do experimentů se příliš nepouštěl. Malinko zamrzí, že z alba není cítit vliv zmíněných muzikantů, Blackosh je velmi osobitý kytarista, který by do plachet Master´s Hammer vnesl nový vítr. Ale je mi jasné, že cílem není udělat jakýsi crossover Master´s Hammer, Root a Avenger (z těch nyní v Master´s Hammer působí kromě Jana Kapáka také Petr Ramus Mecák).
Fascinator je tvrdší deskou než předchozí řadovka. Chvílemi je velmi přímočará, hlavně tedy v první polovině. Přesto nezní monotónně, každá skladba má pro sebe nějaký typický prvek, díky čemuž je album záživné po celou hrací dobu. Nejlépe na mě působí skladby Fascinator, Ve věži ticha, Estetika ďábla (vrchol desky – další klasický hit kapely) a Kletba. V opačném spektru jsou nevýrazná Satanská nekrofilní porna a Astrální dvojníci s podivně vytaženým klavírem.
Vzhledem k metalovějšímu rázu nahrávky bych si uměl představit ještě menší podíl samplů a různých elektronických cinkátek, ale to už je dnes specifikum Master´s Hammer. Také mi občas nesedí zbytečná vulgárnost některých textů, ale jako celek jsou samozřejmě opět na výši.
V čem je Fascinator v novodobé éře Master´s Hammer bezkonkurenční, je zvuk. Je hutný a výrazný, zároveň není zbytečně přebuzený, takže zní příjemně. Oproti například Vagus Vetus velký posun, o Mantras nemluvě…
Z Fascinatora cítím radost. Je evidentní, že živé koncerty byly pro kapelu velmi důležitým krokem. A to i z hlediska studiové tvorby. Fascinator zní svěže, nabízí několik skutečně výborných skladeb, které se zařadí k tomu nejlepšímu z dílny Master´s Hammer, a co je nejdůležitější… je opět maximálně zábavný! Prostě deska, která fanoušky nemůže zklamat. Ostatně ani ten Necrocock nechybí (hned úvod alba zní jak z jeho sólovky). A obal a celková grafika? Opět pastva pro oči! František Štorm je prostě fascinující osobnost…
P.S.: Zajímavostí je, že vinyl neobsahuje dvě skladby z CD verze, což pro fanoušky asfaltů není dobrá zpráva. Dravá Exhumace je určitě lepší než třeba zmíněná Satanská nekrofilní porna. A Lost In Fjords je parádní ambientní tečka za celou tou jízdu. Takže, vinylisté, nedá se nic dělat, chce to oba nosiče! Ale vy už je beztak stejně máte… Skvělá deska. Tečka!
Ritual (1991)
Bezesporu nejzásadnější deska tuzemského black metalu. Album, které se stalo inspiračním zdrojem i pro mnohé slavné zahraniční kapely. V době, kdy se většina českých kapel snažila napodobit své zahraniční vzory, Master´s Hammer přišli s vlastním zvukem. Těžko polemizovat, zda se jednalo o záměr, nebo jen šťastnou náhodu. Faktem je, že Ritual je dodnes vzrušující sbírkou parádních skladeb, které nezestárly. Geniové, Černá svatozář, Jáma pekel, Zapálili jsme onen svět… Co song, to nesmrtelná klasika!
Jilemnický okultista (1992)
Na své druhé desce Master´s Hammer definitivně potvrdili svou jedinečnost. Album není na první ohledání tak hitové jako debut, ale kvalitativně na něj nijak neztrácí. Koncepční deska s nesmrtelnými texty a peckami jako Mezi kopci cesta je klikatá či Můj hejtmane…
Šlágry (1995)
Šlágry jsou dodnes pravděpodobně nejrozporuplnější nahrávkou české extrémně-metalové historie. Master´s Hammer, kteří měli v první polovině 90. let parádně našlápnuto, nepochopitelně otočili kormidlem a vydali desku, jež by se s přimhouřeným okem dala označit za avantgardní. Po metalu ani stopy – místo něj hraje rock´n´roll, elektronika a dokonce i dechovka! Celé to zní jako parodie, úlet, který ale pochopili nejspíš jen samotní tvůrci. Ostatně z Master´s Hammer tehdy zbylo torzo a Šlágry se staly rozlučkou. Trošku trpkou rozlučkou…
Mantras (2009)
Přišlo to jako blesk z čistého nebe… Master´s Hammer vydávají novou desku! Zpráva, ze které se nejednomu fanouškovi rozklepala kolena. Naváže se na kořeny, nebo se bude pokračovat v avantgardě? Výsledek je někde uprostřed. První poslech přinesl nadšení – v mnoha skladbách to byli typičtí Master´s Hammer. Jenže po letech přece jenom přichází vystřízlivění. Mantras není špatná deska, nachází se na ní několik skutečně povedených kusů – Typograf, Domanín, Až já budu… Výsledek ale ruší velmi nekvalitní zvuk, hlavně tedy použitý automat, díky kterému je poslech na kvalitnější aparatuře skoro až nepříjemný. Ohromná škoda, znít Mantras jako letošní Formulæ, byla by to absolutní klasika.
Vracejte konve na místo (2012)
Mantras probudilo nostalgiky, avšak následující album Vracejte konve na místo způsobilo menší revoluci. Neduhy předešlého alba zmizely, zvuk je skvělý a skladby ještě lepší. Jako by Master´s Hammer nakoukli do kuchyně, ve které se tvořilo album Ritual. A to hlavně z hlediska hitovosti… Hlavně titulní song se může měřit s Génii či Černou svatozáří. Vrcholů je ale více – ať už úvodní Nordfrostkrampfland či nostalgická Šumava. Na bicí poprvé hraje Jihočech Jan Kapák!
Vagus Vetus (2014)
Vagus Vetus přirozeně navazuje na Konve, ale zvukově se bohužel přibližuje spíše Mantras. Album zní chvílemi příliš uměle, což byl pravděpodobně záměr tvůrců, avšak pro posluchače může být po čase unavující. Je to škoda, protože i tady se nachází několik skvělých skladeb. Album je zároveň vůbec nejpřearanžovanější nahrávkou v historii kapely. Těch zvuků už je tam prostě moc, pod nepropustnou vrstvou se přitom stále nachází úderné a funkční riffy…
Formulæ (2016)
Experimentální, chvílemi avantgardní, přesto stále metalová deska, která patří k tomu lepšímu, co kapela po roce 2009 vyprodukovala.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
