Na kraji začíná výstava Pomníčky Jizerských hor

Jizerské hory jsou podle Otokar Simma ze Spolku Patron krajinou poznamenanou dlouhodobou působností člověka. S osídlováním podhůří začali lidé postupně pronikat i do nitra hor, kde nacházeli nerostné bohatství, zdroje energie a dostatek paliva pro své sklárny a hutě. Svojí prací proměnili toto prostředí v kulturní krajinu.

Dnes patří Jizerské hory k hojně navštěvovaným turistickým regionům. Jsou protkány hustou sítí značených cest nejen pro pěší návštěvníky, ale i pro cyklisty, lyžaře či vozíčkáře. Jsou ale i chráněnou krajinnou oblastí a místem s mimořádně cenným přírodním prostředím.

Členové a příznivci Spolku Patron si uvědomují již déle než tři desetiletí, že k jednomu z jizerskohorských fenoménů patří i drobné památky, kterým zde zjednodušeně říkáme pomníčky. Co si máme pod tímto pojmem představit?

Jde například o kapličky, boží muka na okrajích silnic a při lesních a polních cestách, nebo o pouhé kříže upevněné na stromech či skalách, které připomínají různé, často tragické události. Řada z nich má původ již v 19. století a jsou vlastně připomínkou zašlých časů. Příběhy s nimi spojené vyprávějí o nehodách dřevorubců a svážečů dřeva, o dávných přestřelkách pytláků s hajnými, nebo o nešťastných lidech, kteří dobrovolně sáhli na svůj život. Staré pomníčky a jejich příběhy jsou předávány z generace na generaci a jsou tedy i spojnicí minulosti se současností.

V roce 1976 vyšla poprvé Kniha o Jizerských horách, jejímž autorem je Miloslav Nevrlý. Svým mistrovským jazykem přiblížil čtenářům kromě nádherné přírody i pomníčky. Bádal ve starých, německy psaných pramenech a vyhledal řadu příhod, které se k těmto památkám vážou. Obnovil tak povědomí o tradicích a událostech, jež bylo zpřetrháno s poválečným odsunem německého obyvatelstva.

Milovníci Jizerských hor začali znovu objevovat i pomníčky a pro mnohé z nich se tato činnost stala doslova vášní. Brzy se našli nadšenci s hlubším zájmem o věc, jimž nestačila jedna návštěva a „odškrtnutí“ památky v seznamu. Ti se na místa vraceli a snažili se o jejich vylepšení. Obnovovali nápisy na tabulkách a kamenech, napravovali škody způsobené zubem času i neznalými a hloupými jedinci. Je přirozené, že většina těchto zanícených lidí se časem navzájem poznala.

Tak vznikla neformální skupina „pomníčkářů“, kteří se od roku 1980 pravidelně scházeli nejen na horách, ale i na společných schůzkách, kde si vyměňovali informace a poznatky. Avšak oficiální název tato parta zatím žádný neměla – říkali si jednoduše „křížkaři“ či „pomníčkáři“. Až po sedmnácti letech práce tohoto volného seskupení uzrála i doba na založení občanského sdružení Spolek Patron. To bylo 1. července 1997 zaregistrováno Ministerstvem vnitra ČR.

Od prvopočátků Spolku Patron uplynulo tedy již více než třicet let. Za tu dobu „pomníčkáři“ obnovili dobrovolně a bez nároku na odměnu stovky drobných památek, pro své členy vydávají i vlastní časopis, shánějí peníze na nezbytné výdaje.

Setkávají se pochopitelně i s řadou nešvarů, zvláště pak vandalským chováním. Nejenže občas dochází k ničení pomníčků či odcizení tabulek nebo křížků, některé původní památky bohužel dokonce nevratně mizí. Pokud ke ztrátě dojde, snaží se členové Patronu vytvářet co nejvěrnější kopie. Především se však snaží drobné památky udržovat ve stavu, který tuto paměť horské krajiny zachová i pro další generace.

Napsal Otokar Simm