Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

 

Úspěch studenta frýdlantského gymplu. Na mezinárodní historické soutěži bral druhé místo

 
čtvrtek, 23. března 2017, 09:17

Student sekundy frýdlantského gymnázia Jan Patka se výrazně ukázal na mezinárodní historické soutěži Vezmi žlutou barvičku. Jedenáctý ročník byl nazván Ozvěny války roku 1866 a v kategorii próza získal se svou prací Jak jsem dostal generála a ztratil Marušku druhé místo.

„Příběh vojáka, který se se svým oddílem dostává do válečné vřavy poblíž svého domova je napsán s neuvěřitelnou lehkostí, nadhledem a porozuměním pro každodenní lidské svízele, které lidé řeší nejen v míru, ale i dobách válečných,“ řekla ředitelka gymnázia Alena Hlávková.

Podle ní je povídka o to zajímavější a cennější, že jak místa bojů, tak postava generála a hospodského jsou reálné historické figury.

Přečtěte si oceněné dílo Jak jsem dostal generála a ztratil Marušku

Zrovna jsem se probudil, když v tom vpadl do stanu kamarád Karel. Když jsem se ho optal, co se děje, vychrlil na mě: „Hynku, honem se sbal, vyrážíme!“ Tak jsem se sbalil a vyrazil se „Severní armádou“ k městu, kde jsem se narodil. Jak jsem tak šel, myslel jsem na Marušku. Jestlipak ví, že pochoduji směrem k ní? Říkal jsem si.

„Ty Karle, slyšel jsi o tom, že Prušáci mají nový zbraně?“ zeptal jsem se.

„No jo, prej se nemusej nabíjet ze předu a můžou vystřelit několik ran po sobě, tak rychle že za tu dobu naláduješ předovku.“ Jestli Karel něčemu rozuměl tak to byly zbraně a holky.

„Karle jestli se jen dotkneš mojí Marušky tak si mě nepřej!“ řekl jsem mu.

„Neboj,“ řekl mi „Stejně není můj typ. Já raději hnědovlásky.“ Jakmile jsem načal toto téma, Karel se odmítal bavit o ničem jiném. Až do oběda jsme jen tak klábosili a koukali po okolí. K obědu jsme měli buřtguláš. Pak jsme se zvedli a vydali na pochod. Po guláši to nebylo příjemné, ale vysvětlujte to kuchaři, který se veze na polní kuchyni a nemusí mašírovat.

Bylo nám řečeno, že jsme byli vybráni jako předvoj a že máme spěchat k Trutnovu. Dorazili jsme tam před Prusy. Náš oddíl se usadil na jednom ze tří strategických pahrbků jménem Janský vrch. Rozkaz zněl: Uhajte pivovar! Noc byla klidná, ale já jsem toho moc nenaspal. Pořád jsem měl pocit, že každou chvíli přijde pruský útok.

Vzbudili nás brzo ráno. Prušáci si dali na čas. Ale možná se mi to jenom zdálo, protože to čekání bylo opravdu úmorné. Pak nám náš nepřítel nakráčel přímo před pušky. Pokusili se na nás zaútočit, ale my je odpálkovali jako otravný hmyz. Poté co dobyli Šibeník, se naše jednotky stáhly. My jsme však setrvali na pozicích. Byla to řež. Snažil jsem se přežít, jak jen to šlo. Nejednou jsem viděl kamaráda padat v bolestné agónii k zemi. Ještě že jsem nikdy nesundával bodák, protože se na mě v jeden moment vyřítil jistý Prušák. To pak člověk nepřemýšlí a jedná pouze podle pudů. Asi nejsilnější je pud sebezáchovy. Ve výsledku to vypadá přibližně tak, že člověk jenom podvědomě bodá před sebe a mačká spoušť. Samozřejmě že nevystřelíte, ale vy si to v tu chvíli neuvědomíte. Neuvědomíte si vlastně nic, dokud před vámi neleží mrtvý, nebo umírající člověk. Poté, co jsme se na rozkaz generála Gablenze stáhli, využívali jsme každý volný moment k odpočinku a doplnění munice. Nejdříve jsme se sice divili, proč přenecháváme tři nejstrategičtější kopce Prušákům, ale jakmile jsme se dozvěděli, že se blíží posily, začali jsme mít ke Gablenzovi úctu.

Teprve teď jsme dostali rozkaz zaútočit na Prusy. Jenomže velení asi nějak zapomnělo na to, že máme dělostřelectvo, a nechalo nás naběhnout na nepřítele bez řádné dělostřelecké přípravy jak se sluší a patří. To se rovnalo sebevraždě. Spousty z našich bylo pobito. Já jsem přežil. Karel málem ne. Jedna dělová koule mu prohvízdla kolem ucha. Druhá mu přistála dva metry od nohy. Ten chlap měl sakramentské štěstí. Asi se stal zázrak, jinak si to neumím vysvětlit. Nějak se nám podařilo zahnat Prusy na ústup. Potom se část našeho dělostřelectva přesunula do první linie a začala ostřelovat klíčové pruské pozice. Druhá část začala ostřelovat Chmelnici, Janský vrch a Šibeník. Pak přišel bodákový útok. Jak jsme tak nabíhali, uslyšel jsem vedle sebe výkřik:

„Hynku, dostal sem to!“ Byl to Karel. Ohlédl jsem se a spatřil Karla ležícího na zemi, krvácejícího a křičícího mé jméno. Okamžitě jsem se k němu rozběhl. Kule prošla levým kolenem.

„Dostanu tě odtud Karle!“ Řekl jsem mu. A taky jsem to udělal. Popadl jsem ho za rameno, pomohl jsem mu vstát a rozkazy nerozkazy jsem ho odvedl pryč z bojiště. Byli by mě nejspíš postavili před vojenský soud, ale byla válka a na takovéhle prkotiny nebyl čas.

Po bitvě jsem navštívil Karla, abych se zeptal, jak mu je, a pak jsem vyrazil do Trutnova na návštěvu k Marušce. Jakmile jsme s kamarády vešli do města, začali nás tamní obyvatelé vítat a podávali nám sklenice a džbány, o jejichž obsahu raději taktně pomlčím. Pak jsem urychleně zamířil do středu města. Zastavil mě však nějaký hostinský. Představil se jako Anton Stark. „Dobrý den, jmenuji se Anton Stark, nechtěl byste na pár korbelů hezky vychlazeného piva?“ Prosil mě.

„Ne, děkuji, zrovna mám něco na práci,“ odpověděl jsem.

„Ale no tak, nestyďte se příteli, bude to na účet podniku!“ Tak jsem se nechal uchlácholit. No, a jak už to bývá, tak jsem se u něho v šenku jaksi zapomněl. Druhý den ráno jsem se probudil někde na kraji Trutnova. Okamžitě jsem vstal, ale zatočila se mi hlava, tak jsem se musel zase posadit. Vtom jsem zjistil, že jsem úplně švorc. Dokonce jsem u sebe neměl ani svůj váček na žold. Tyto starosti však zahnala jediná věta:

„Prušáci útočí!“ Oni si s tím pivovarem nedají pokoj! Pomyslel jsem si. Nestačil jsem si uvědomit, že už se udržím na nohu a už jsem sprintoval přes celé město k Marušce, protože jsem věděl, že by mohla být užitečná jako sestřička, ale hlavně jsem se bál, co by s ní Prusové udělali. Přiběhl jsem k jejímu domu, proletěl jsem dveřmi, a protože bydlela v druhém patře, tak jsem musel překonat schodiště. Schody jsem bral po dvou. Vpadl jsem k ní do bytu, na nic nečekajíc popadl jsem ji za ruku a už jsme byli venku. Někde v půlce cesty se zastavila:

„Co to u všech čertů myslíš, že děláš?! Včera ses ani neukázal a slyšela jsem zvěsti o tom, že se jeden voják opil tak hodně, že Starkovi daroval celý svůj žold!“

„To sem nepatří, teď tě beru k nám!“ Odvětil jsem. Na to reagovala prostě tak že se otočila a odešla domů. Když jsem chtěl jít za ní, začala ječet, ať jdu od ní pryč, že už mě nechce ani vidět. Tak jsem „dostal“ pruského generála a ztratil Marušku

Vizitka autora

 

Luboš Vrabec

šéfredaktor portálu Liberecká Drbna
kontakt: sefredaktor@libereckadrbna.cz

Liberecká Drbna je v pořadí třetím z regionálních zpravodajských webů projektu ČeskáDrbna.cz.

 
Foto archiv školy

Kam dál?

Návrhy modernizace liberecké nemocnice si teď může prohlédnout široká...

středa, 22. března 2017, 12:57

Začátkem března jsme vás informovali o tom, že Krajská nemocnice Liberec má představu, jak by mohl vypadat nový pavilon urgentní...

Co bude se skiareálem na Ještědu? Zastupitelé budou mít na výběr ze...

středa, 22. března 2017, 12:43

Koalice v Liberci se neshodla na podmínkách vstupu investora do městského lyžařského areálu na Ještědu, který potřebuje...

Liberecký kraj chce rozšířit spolupráci s Ukrajinou. Kraj zajímá...

středa, 22. března 2017, 12:25

Liberecký kraj plánuje rozšíření spolupráce s ukrajinskou Vinnyckou oblastí. Rada Libereckého kraje na včerejším jednání...

Liberecký kraj chystá studii protipovodňových opatření na Nise

středa, 22. března 2017, 11:39

Liberecký kraj získal z evropského Operačního programu Životní prostředí dotaci na studii protipovodňových opatření na Lužické...

 

Komentáře

 

Napište nám

Nejčtenější

  • Policie zadržela dva mladíky. Distribuovali...

  • FOTO, VIDEO: NA Kunratické shořela stodola....

  • Policie pátrá po vězni. Pracoval ve sklárně,...

  • FOTO, VIDEO: Konec objížděk do Jablonce. ...

 
 

O čem píše Drbna.cz

Policie podle České televize zadržela muže podezřelého z napadení Kvitové

Podle informací České televize policisté zadrželi muže, který je podezřelý z předloňského napadení tenistky Petry Kvitové. S informací přišla veřejnoprávní televize, policisté se k podrobnostem zatím nevyjadřují.

Studie o vlivu fanoušků potvrdila existenci „12. muže na hřišti“

Studie vypracovaná sportovními psychology pro společnost Mastercard, sponzora Ligy mistrů UEFA, zjistila, že fanoušci skutečně dokážou být „12 mužem na hřišti“. Hlasitá podpora z tribun a mávání klubovými vlajkami a šálami dokáže ovlivnit duševní rozpoložení fotbalistů a zvýšit jejich úsilí až o osm procent. Když se vezme v potaz dopad na všech 11 hráčů týmu, odpovídá takové navýšení prakticky hráči navíc. Finalisté letošní Ligy mistrů, Liverpool a Real Madrid, tak budou mít i tajnou zbraň: své fanoušky.

Život s hlavou nad rybníčkem. O těch, co jsou pod vodou, nevíte nic

V Česku je v exekuci zhruba 900 tisíc lidí. O jejich životech, osudech, pocitech a frustracích i důvodech, proč volí extrémisty, populisty a Zemana, však centrální média, politici ani lidé, kteří neřeší existenční problémy, mnoho neví.