Čtvrtek, 14. července 2016, 12:40
Dnes slaví samička lachtana hřivnatého Amalia z liberecké zoo první rok života. V těchto dnech jí obdivují tisíce prázdninových návštěvníků zahrady a všímají si její neutuchající energie a veselých kreací, které předvádí pod i nad hladinou včetně naučených cviků při komentovaných krmeních. Většina obecenstva u bazénu ale vůbec netuší, jak náročný čas to pro Amálii byl. Ještě na prahu letošního jara se zdálo, že zoo o toto mládě nenávratně přijde.
„Na půl roce věku, tedy začátkem roku 2016, jsme u mláděte pozorovali rapidní úbytek aktivity. Neplavala v bazénu a většinu času trávila na souši. Samice – matka Mano se o něj přestávala zajímat a značně se snížila pozorovaná frekvence kojení mateřským mlékem. Začali jsme horečně přemýšlet, kde by mohl být problém. Zdali u mláděte nebo u matky. Na vině mohla být ztráta mléka u samice či cizí spolknutý předmět v žaludku mláděte,“ uvádí hlavní zoolog Luboš Melichar.
Ošetřovatelé s veterináři proto provedli začátkem února odchyt malé lachtanky a byl u ní proveden rentgen, sono a odběr krve. Na žádný zdravotní problém však vyšetření neukázalo. Váha mláděte v té době byla pouhých 12 kilogramů, pouze o 2 kilogramy vyšší, než byla červencová hmotnost porodní. Nepomohlo ani nasazení antibiotik, vitamínů a přípravku na zvýšení chuti k jídlu. Mládě na to bylo velmi špatně – nestandardně malý přírůstek váhy dokládala i její velmi slabá tělesná konstituce. Mládě postrádalo energii nutnou k plavání.
V tomto okamžiku se chovatelé rozhodli, že se pokusí mládě uměle dokrmovat.
Toto úsilí popisuje zoolog Melichar slovy: „Umělý odchov u lachtanů není vůbec jednoduchý. Už jen uvaření náhražky za lachtaní mléko je složité. Museli jsme do něj mixovat ryby a přidávat různé vitamíny. Abychom tuto směs do mláděte dostali, museli jsme ji nalévat tlamou do žaludku prostřednictvím zavedené sondy. I když mládě bylo malé a zesláblé, byla u krmení nutná asistence čtyř lidí – jeden, který mládě drží, druhý dává do tlamy roubík, třetí zasouvá sondu do žaludku a čtvrtý co nalévá náhražku. Ze začátku jsme krmili jednou denně, ale po týdnu jsme zvýšili krmnou dávku a i denní frekvenci na dvounásobek. Po celou dobu přikrmování jsme mládě nikdy dlouhodobě neoddělili od matky a vždy zůstávalo v expozici se svým rodičovským párem.“
Každodenní náročná péče přináší výsledek. Důkladné vážení před každým krmením ukazuje zvyšující se hodnoty. Mládě sílí, což je hodně patrné při krmení - je stále složitější ji udržet v klidu. V březnu mládě váží okolo 14,5 kilogramu a přírůstky na váze jsou větší. Do tlamy ji začínáme dávat ryby, aby se je naučila žrát.
Pozitivní zlom ve vývoji popisuje liberecký zoolog takto: „4. března jsme konečně měli důvod k radosti. Amálka tehdy sežrala dvě ryby bez naší pomoci. I přes to že pomalu začala požírat ryby sama, pokračovali jsme v přikrmování se sníženými dávkami a zvyšovali počet ryb.“
Od té doby mládě prospívá a jeho aktivita je mnohem větší. Největší díl času nyní tráví plaváním s rodiči v bazénu. V dubnu se hmotnost malé samičky vyšplhala na dvacítku a nyní – na roce věku váží přes 40 kg. Přikrmování sondou a lidská asistence již není potřeba.
Pro přidání příspěvku se musíte nejdříve přihlásit / registrovat / přihlásit přes Facebook.
